Svět bez peněz

Jednoho dne jsem seděla na ČEZu s tím, že bych chtěla přehlásit odběr elektrické energie z jednoho odběratele na druhého. Ten týden jsem tam byla podruhé. Poprvé jsem úplně přesně netrefila výběr formulářů pro přehlášení. Před pěti lety jsem vyplnila jeden formulář na ukončení a jeden na přihlášení odběratele. Nyní, v době elektronické komunikace, jsem musela mít papíry hned tři a pak jsem ještě dostala 2 smlouvy. Jen jsem prostě chtěla, abych platila odběr já a ne bývalý plátce, nebyl to však úplně lehký úkol. Místo toho, aby se vše zjednodušovalo, se to jaksi v rámci centralizace a budování systému komplikuje.

Během čekání, než se vše zapíše do počítače a vytiskne, mé oči ulpěly na plakátu, kde seděl tatínek v křesle v náručí s nemluvnětem. Koukali spolu do počítače nebo tabletu nebo něčeho podobného s nápisem:

„Snižujeme cenu elektřiny, aby mohly růst Vaše plány a sny“

To mi přišlo celkem jako výsměch. Je pravda, že mě slečna přivítala podáním ruky a asi pětkrát opakovala své jméno, navazovala tak intenzívní a velmi profesionální kontakt se zákazníkem. Vypadala velmi silně motivována a dobře proškolena. Měla jsem však pocit, že ona je zaměstnanec - robot a já zákazník - finance. Člověk z tohoto systému jaksi vypadl. A o tom, že by se cena elektřiny zlevňovala, opravdu nic nevím. Asi si někdo z manažerů myslí, že zákazník se rozhoduje podle reklamního sloganu a nevšiml si, že mu z účtu mizí čím dál více peněz za elektřinu, přestože nakupuje AAA+++ spotřebiče, ledková světla a řídí se dle rad, jak ušetřit energii.

Druhá část sloganu „ aby mohly růst Vaše plány a sny“ spustila mou fantazii na plné obrátky. Jaký je můj plán, jaký je můj sen, tady a teď. Svět kde nejde o peníze, ale o člověka. Svět vyspělý, kde peníze již neexistují, svět nového tisíciletí.

Představila jsem si paní, slečnu, muže či chlapce, prostě zástupce naší matky ZEMĚ. Člověka, jemuž nejde o peníze, ale o to, aby se šetřily zdroje, jež nám země poskytuje. Člověka, kterému by opravdu šlo o blaho druhého člověka. Sedla bych si a on by se podíval do počítače a řekl by. „Paní, Vy máte příliš velkou spotřebu elektrické energie. Na co všechno využíváte elektřinu? Na ohřev vody a topení? Váš způsob využití energií je velmi neefektivní. Mohu se zeptat, je Váš dům zateplen? Jaká máte okna? Kolik členů domácnosti máte? Jaké spotřebiče využíváte? Dovolil bych si Vám poslat odborníka. Vidím, že žijete v oblasti, kde je nejvyšší počet slunečních dní v naší republice. Určitě zapojíme solární panely, pošleme Vám odborníka na stavební úpravu Vašeho domu a odborníka na tepelná čerpadla. Děkujeme Vám za Vaši návštěvu, děkujeme, že Vám můžeme pomoci chránit naši matku zemi a přispět k Vašemu kvalitnějšímu životu.“ Myslím, že to by pomohlo mému růstu mých plánů a snů.

Odpoledne na procházce s pejskem v lese se roztočilo kolo myšlenek na zemi bez peněz ještě více. Jak by vypadaly i ostatní služby, kdyby nebyly peníze? Jaké největší problémy má naše společnost? Byly by, kdyby nebyly peníze?

• Potraviny

Tíží nás problém nekvalitních potravin. Máme normy, které říkají, že maso může obsahovat vodu, jídlo může obsahovat „éčka“, různě škodlivá. Obchodní centra říkají, že to vyžadují zákazníci. Vyžadujete potraviny, které Vás zabíjejí? Chcete, aby slepičky trpěly v klecích? Chcete, aby jatka byla popravištěm zvířat? Chcete, aby maso bylo plné antibiotik, a nevím, čeho všeho? Chcete, aby čokoláda byla jen jakási náhražka? Marmeláda, aby obsahovala jen 3% ovoce? Opravdu požadujete jako zákazník potraviny, jež mají minimální výživovou hodnotu? Já myslím, že ne. Myslím, že každý chce jíst voňavá jablíčka, rajčátka, jahody s chutí jahody, křupavoučký salát, ředkvičky. Pravým máslem si namazat voňavý chléb a zapít ho lahodným mlékem. Nebudou-li tedy peníze, jaké budeme vyžadovat potraviny? Čerstvé, voňavé a výživné. Protože jenom takové prospívají našemu tělu. Jen takové potraviny potěší naši duši.

• Zdravotnictví

Přijdete k lékaři, že Vás bolí žaludek. Nebude po Vás chtít 30,- Kč dříve, než se na Vás vůbec podívá, ale zeptá se Vás: „ Nemáte starosti? Jak se cítíte v práci? Co Vás tíží? Jak vypadá Váš jídelníček?“ V případě nutnosti Vás pošle na potřebné speciální vyšetření. Nebude-li to tak zlé, doporučí Vám změnu stravy případně výživového poradce, bylinkové čaje nebo změnu životního stylu. Jste-li unavený, vystresovaný, pojedete do lázní si odpočinout. Doporučí Vám odborníky, kteří Vám pomohou nalézt Vaši ztracenou rovnováhu. Budete-li mít chřipku, zůstanete doma v posteli, dokud bude potřeba. Nebudete šířit nákazu, nebudou žádné epidemie. Bude-li nemocná Vaše maminka, Váš manžel, Vám blízký člověk, budete moci zůstat doma a postarat se o něj. Léky nebudou prostředek ke zbohatnutí, ale k léčení. Bude se jimi šetřit a budou se používat jen, když nebude jiné cesty. Ve jménu Hippokratovy přísahy bude poskytována lékařská péče.

•  Školství

Určitě mělo školství, jak jej známe, ve své době své opodstatnění. Průmyslová revoluce potřebovala technicky zaměřené pracovníky. Matematika byla prim. Učit se a biflovat data, učit se poslušnosti, přesnosti. Neodchylovat se od tématu, od osnov. Naučit děti býti dobrými zaměstnanci ve fabrikách. Budovat. Pracovat. Ale již jsme o dvě století dále. Společnost se mění. Mění se její nároky. Mění se způsob života a hodnoty. Fakta, která včera platila, věda dnes vyvrátí. Má tedy cenu biflovat se data? Dají se všechna nám známá data naučit? Potřebujeme je znát v době internetu a přenosných datových ukladačů? Nebo chceme vychovávat svobodně myslící a tvůrčí osobnosti? Nejsou kvalitní učitelé, chybí peníze ve školství? A co když peníze neexistují? Naše děti budou učit ti, kteří mají co předávat. Tvůrčí lidé. Již od školek budeme sledovat své děti, na co mají talent, jestli jsou spíše tvůrčí a citově založení nebo spíše jim jde logické myšlení. Potom je zařadíme do programu, kde se budou rozvíjet jejich nadání a podporovat jejich rozvoj, který je jim nejblíže. Vychováme tak silné osobnosti, které budou plné lásky, osobní spokojenosti, vyrovnané a tvůrčí. Takové děti určitě nebudou hyperaktivní, depresivní, závislé na jakýchkoli drogách, nezdravé a alergické. A máme vyřešen další problém. Budou šťastné, protože již od malinka budou vědět, že jsou krásné a dokonalé. Nebudeme je drilovat, ale pomůžeme jim se rozvíjet. Pomůžeme jim najít svou cestu životem. Naučíme je opravdovým hodnotám. Rodina, láska, zdraví, harmonie, laskavost, solidarita, jednota. Věřím, že tím se vlastně vyřeší i další problém, a to je rasismus. Když náš školský systém podpoří a rozvine to dobré v člověku, naučí naše děti spolupracovat, naučí je solidaritě, naučí je vzájemně se podporovat a doplňovat, budeme mít společnost, o které každý sní. Učitel si bude vážit žáka, žák učitele a spolužáků navzájem. A jestli bude vědět, kdy se narodil Jan Hus, bude, zdá se, nepodstatné. Naše dítě totiž bude umět rozvinout jeho poselství pro dnešní dobu. Bude o tom přemýšlet. Krása, ano, takové školství chci! A Vy?

Utopie? Jen sen? Myslím, že ne. Přece, kdo určuje, jaký svět bude? Kdo určuje pravidla? My lidé! Tak pojďme si vytvořit svět takový, jaký chceme. V jakém se nám bude dobře žít. Pojďme již dnes žít tak, jako by peníze nebyly. Jak? Poděkujme řidiči autobusu, že nás odvezl do práce. Pekaři, že zatímco my jsme spali, on upekl housky. Poděkujme pečovatelce, že se stará o naše blízké. Buďme vděčni druhým, že díky jejich práci máme vše, co potřebujeme. Nevěnujme pozornost těm, kteří jezdí v luxusních vozech, ale těm, kteří se podílejí na jejich výrobě. Všem těm konstruktérům, designérům, vývojářům, montérům, šičkám, uklízečkám, prodejcům, všem těm, kteří se podíleli na výrobě. Jednotlivou svou činností vytvořili dohromady prostředek, kterým můžeme jet na dovolenou, do práce. Vozit své děti do školy. Věnujme více pozornosti lidským činnostem. Úsilí, se kterým vytvářejí prostředky pro naše lepší žití. Važme si toho, že každé ráno vstanou a jdou do práce. Pracují celý den pro náš užitek. Pomáhají nám. Poděkujme. Poděkujme své matce, že nám dala život. Poděkujme otci, že jsme měli co jíst. Poděkujme sourozencům, že nám pomohli vyrůst v osobnosti, kterými jsme. Važme si své práce a práce těch druhých. Vytvářejme hodnoty pro lidi. Pracujme pro druhé, služba lidem je to, co nás obohacuje. Peníze nechejme jen jako prostředek směny. Peníze nejsou tou hodnotou. Nebo věříte, že práce premiéra je důležitější než práce uklízečky? Na to Mahátma Gandhí řekl: „Která práce je důležitější zjistíte, když půjdete na toaletu, kde uklízečka týden neuklízela". Děkuji, děkuji Vám všem, že díky Vám a Vaší práci se mi tak dobře žije.

Monika

(Zdroj https://cesta-zenstvi.webnode.cz/knihy/svet-bez-penez/)